Rok 2019 je pro mnohé dlužníky velkou nadějí, že se zbaví své neúnosné dluhové zátěže. Od června letošního roku se možnost oddlužení stala lépe dostupnou pro více lidí a současně stoupla také hranice nezabavitelné částky. Tím ale všechno nekončí. Na cestě jsou další změny, které zadluženým lidem výrazně pomohou. Podle statistických údajů není v České republice dlužníků právě málo a není výjimkou, že se v jejich řadách nachází i děti. Tento fakt dokládá mimo jiné skutečnost, že od června, kdy vešla v platnost novela insolvenčního zákona, jsou soudy doslova zavaleny žádostmi o osobní bankrot. V některých krajích jsou dokonce nuceny hledat posily, aby vůbec dokázaly zpracovat celou agendu. Každý soudce má kolem sebe tým nejméně pěti lidí, kteří mu pomáhají hlídat termíny a komunikovat s insolvenčním správcem. Celý proces osobního bankrotu je totiž běh na dlouhou trať a člověk se rozhodnutí o oddlužení dočká nejdříve po třech, nejdéle po pěti letech při splnění daných podmínek. Na druhou stranu je možná ale paradox, že osobní bankrot neláká dlužníky tolik, jak se původně čekalo. Červnový nárůst žádostí o 88 % oproti loňskému roku zdaleka nenaplnil očekávaný zájem. Využijí tedy dlužníci další chystané změny?
Stačí splácet 2 200 Kč měsíčně?
Osobní bankrot by měl být životní šancí pro beznadějně předlužené osoby a mírnější pravidla oddlužení by k tomu měla jen dopomoci. V exekuci se dnes nachází každý desátý Čech a podle odborníků je insolvence pro zhruba půl milionu lidí přímo ideální východisko z nouze. Přičemž ukázkovým adeptem na oddlužení je člověk se třemi a více exekucemi, a také ti, kdo si na splácení svých závazků berou nové úvěry, které je tak dovádí k neustálé zadluženosti. Proč se ale lidé tolik do oddlužení nehrnou? Jedním z důvodů může být rozšířený mýtus, že dlužníkovi přihlášenému do osobního bankrotu stačí splácet jen 2 200 Kč měsíčně. Nestačí se potom divit tomu, že tato částka je jen minimální hranicí zahrnující nejmenší splátku (odměnu insolvenčnímu správci + minimální splátka).
Každý dlužník se ale musí snažit mnohem víc, aby svůj dluh splatil. Najít si co nejlépe placenou práci, přiznat každý neočekávaný příjem (výhru v loterii, dar, dědictví,…), vzít k zaměstnání brigádu, atd. Při oddlužení se podle zákonných pravidel lidem strhává vše nad nezabavitelné minimum, jenž u jednotlivce tvoří 9 600 Kč. Tím pádem přichází o podstatně více peněz než při exekuci a to je také fakt, který některé dlužníky od osobního bankrotu odrazuje. Velkou výhodou ale je, že oproti minulosti nemusí dlužník prokazovat svoji schopnost splatit alespoň 30 % dlužné částky. Stačí, když má jen dva věřitele.
Dluhy z dětství
Dluhy se netýkají jen dospělých lidí, ale do zadluženosti někdy dovedou své děti i nezodpovědní rodiče. Na prahu dospělosti, pak na ně čekají překážky, se kterými si neví rady. Děti nemají osvojeny základy finanční gramotnosti a v neposlední řadě ani peníze na to, aby takové dluhy hradily. A právě tyto situace lépe řeší další chystaná novela insolvenčního zákona.
Drobné dluhy u dětí vznikají velmi jednoduše. Když má dítě například průkazku do knihovny a stane se, že zapomene knihu vrátit, musí uhradit poplatek. Jeho nezaplacením vzniká dluh. Pokud k takové situaci zaujme rodič laxní postoj a bude spoléhat na to, že se nic tak hrozného nestalo, může být zaskočen tím, že se třeba i desetileté dítě rázem ocitne v exekuci. Častěji se stává, že rodiče kvůli nedostatečnému rodinnému příjmu neplatí za své děti poplatky za svoz odpadu. Dlužníkem se tak dítě může stát hned od data svého narození. Podobných případů a dětských exekucí není v České republice právě málo a bohužel, stále přibývají. Z toho důvodu se dluhovou problematiku dětí snaží pokrýt další změny v zákoně.
Jak se mladí lidé mohou zbavit dluhů?
Mladí lidé se do exekuce dostanou také kvůli jízdě načerno v MHD nebo neplacením telekomunikačních služeb. Pokud následně nereagují na výzvy k úhradě, respektive jejich rodiče, dlužná částka se nakonec rozroste o sankční úroky a poplatky spojené s exekucí a mnohdy z banální částky vznikne dluh v řádu několika desítek tisíc korun. Novela zákona počítá s tím, že by se osobní bankrot usnadnil lidem, jejichž dluhy ze dvou třetin vznikly ještě před dovršením 18 let věku. A to včetně tzv. příslušenství, kam patří úroky, smluvní pokuty, apod.. Do těchto dvou třetin by se započítaly také nové dluhy, které vznikly lidem do 21 let věku, ovšem za předpokladu, že takto získané peníze použili na splacení starších závazků. Předpokládá se, že by tato změna insolvenčního zákona vešla v platnost od září nebo října letošního roku.
Novela insolvenčního zákona rovněž nabízí možnost, že by se mladí lidé mohli oddlužit již během tří let a při splácení pro ně nebude platit žádná minimální hranice. Zatímco u standardního oddlužení ve zkrácené tříleté lhůtě je nutno splatit nejméně 60 % dlužné částky, případně 30 % v delším pětiletém období.
Dětské dluhy přejdou na rodiče
Současně s novými změnami insolvenčního zákona přichází na řadu i novela občanského zákoníku, která má pomoct zejména dětským dlužníkům. Jejím cílem je zabránit tomu, aby děti nevstupovaly do dospělosti s nezvladatelnou dluhovou zátěží. Návrh novely tedy pracuje s variantou, že peněžité dluhy, jenž vznikly dítěti v době, kdy mu ještě nebylo 15 let, by rovnou přešly na rodiče, případně zákonného zástupce. S výjimkou toho, že dítě způsobilo úmyslnou škodu. A kdyby rodič dluh nezaplatil, byl by vymáhán po něm v rámci exekučního řízení. Přestože tento návrh teprve projednávají poslanci, podporu nalézá napříč všemi stranami, takže její konečné schválení by nemělo nic ohrozit.
Další navrhovanou změnou je, aby děti mladší 15 let nebyly odpovědné za způsobenou škodu, tudíž by nešlo po nich vymáhat jejich náhradu. Odpovědnost by nesl člověk, který zanedbal dohled nad dítětem nebo rodičovskou odpovědnost.
Rodiče odpovídají za dluhy společně
V případě, že má dítě oba dva rodiče, pak za jeho dluhy odpovídají společně a nerozdílně. Ale i tady se nachází jedna výjimka. Pokud dítěti vznikne dluh jen proto, že jeden z rodičů zanedbal náležitou péči a dohled nad dítětem, pak se může druhý rodič domáhat náhrady svého podílu na dluhu, avšak na prvním rodiči, nikoli na dítěti. Stejně tak, když je dítě svěřeno do péče více osob a dluh vznikne proto, že péči zanedbala jen jedna osoba.
Názorným příkladem může být školní výlet: Dítě způsobí peněžitou škodu a ta automaticky přechází na rodiče. Ti ji sice musí uhradit, ale současně mají právo domáhat se náhrady vzniklé škody u osoby, která měla nad dítětem dozor. Ale pouze za situace, že tato osoba mohla vzniklé škodě předejít a nějakým způsobem ovlivnit chování dítěte.
V některých případech má ale dítě mladší 15 let nějaké jmění, které mu spravují rodiče či jiné osoby. Může sjednat o dědictví, dar a podobně. Když dítě způsobí peněžitou škodu, pak mohou rodiče nebo osoby vykonávající správu nad tímto jměním, použít tyto peníze na úhradu vzniklého dluhu.
Nezabavitelné minimum opět stoupne?
Novela zákona opět počítá se zvýšením nezabavitelného minima a lidem v insolvenci nebo exekuci by tak zůstávalo více peněz na živobytí. Už od letošního června ale stoupla nezabavitelná částka, nad kterou se dlužníkům v insolvenci či exekuci sráží peníze z výplaty bez omezení. Pro člověka bez vyživovací povinnosti dosáhla až na hranici 25 715 Kč čistého příjmu měsíčně. V současnosti se nezabavitelné minimum počítá z životního minima a normativních nákladů na bydlení v obci do 100 000 obyvatel. Návrh zákona usiluje o změnu dosavadního výpočtu, aby se nezabavitelné minimum prostě počítalo jinak. Nově by mohlo být určeno jako dvě třetiny minimální mzdy. Ta je v současnosti stanovena na 13 350 Kč, takže dlužníkům by zůstávalo 8 900 Kč. S růstem minimální mzdy by tedy potom automaticky rostla i výše nezabavitelného minima.
Další navrhovanou variantou také je, že by se nezabavitelné minimum dál počítalo z životního minima a normativních nákladů na bydlení, ale ne jako dosavadní dvě třetiny, ale tři čtvrtiny nebo čtyři pětiny.
Kdyby tedy prošel návrh výpočtu nezabavitelného minima z minimální mzdy, zůstávalo by dlužníkům více peněz na životní výdaje.
Zastavení exekuce kvůli nepřiměřeným úrokům
V dluhové pasti se velmi často ocitají lidé, kteří si půjčí peníze, nezvládají splácet a najednou jim každý dnem naskakují příliš vysoké úroky. Zákon se snaží takovým praktikám některých úvěrových společností předejít. Existují případy, kdy se třeba původní půjčka ve výši 25 000 Kč rázem proměnila v dluh téměř jednoho milionu korunu jen proto, že úroky z prodlení byly nepřiměřeně vysoké. Započaté exekuční řízení mnohdy dokázalo tuto částku ještě navýšit. Dlužníci jsou v těchto situacích dluhovou spirálou vtaženi až na samotné dno. Zákon tedy chce stanovit spravedlivou únosnou mez práv dlužníka a věřitele, a v případě, že výši úroků nelze považovat za přiměřenou, zastavit část exekuce, která tuto hranici přesahuje. Tím by byli dlužníci ochráněni před nesolidním jednáním některých úvěrových společností.
Jak je vidět, všem dlužníkům začíná svítat na lepší časy. Další novela insolvenčního zákona by měla pomoci předluženým lidem snadněji se zbavit neúnosné dluhové zátěže a nabízí naději na nový klidný život.