V dnešní době vznikají zcela standardní situace, kdy si dvě strany mají platit navzájem. Většinou se obě částky sečtou a vyplatí se pouze rozdíl. Jak jednoduché! V běžném životě možná ano, ale ve vztahu zaměstnanec a zaměstnavatel platí zvláštní pravidla. I když zaměstnavateli dlužíte, nemůže jen tak o celou pohledávku vůči vám pokrátit celou výplatu. Jako zaměstnanec se můžete stát dlužníkem zaměstnavatele velmi snadno, třeba tehdy, když mu způsobíte nějakou škodu. Jenomže současně máte vůči svému zaměstnavateli každý měsíc pohledávku, jelikož vždy po ukončení odpracovaného kalendářního měsíce vám náleží mzda za uplynulý měsíc. Tímto se nabízí možnost započtení dvou pohledávek vůči sobě, což je i mezi lidmi běžnou praxí. Zkrátka, dvě osoby, které jsou si navzájem dlužníkem a věřitelem, mohou upravit poměry mezi sebou započtením. Vyšší dluh se sníží o ten menší a dál se už hraje jen o vzniklý rozdíl. Avšak současně musí být splněna jedna podmínka. K započtení jsou způsobilé jen takové pohledávky, které lze vymáhat u soudu. To znamená, skutečné, vymahatelné, reálné pohledávky opatřené všemi náležitostmi. Bez doložení patřičných podkladů u soudu s žádným dluhem neuspějete, nestačí tedy jen říct, že někdo někomu něco dluží. Jak to tedy nejlépe provést, když dlužíte zaměstnavateli peníze a ten vám má současně zaplatit výplatu v termínu?
Pravidla započtení pohledávky proti pohledávce
Základní pravidla pro započtení pohledávky proti pohledávce určuje občanský zákoník. Ten říká, že započíst lze jen takovou pohledávku, kterou lze uplatnit před soudem. Pokud si dvě strany vzájemně dluží plnění stejného druhu (například peníze), může kterákoli strana oznámit, že svoji pohledávku započítává vůči pohledávce druhé strany. Ovšem za předpokladu, že obě pohledávky jsou splatné. Nikdy nelze proti existujícímu a splatnému dluhu započíst splátku neboli úhradu, jejíž splatnost ještě nenastala. Započtením se pak obě pohledávky ruší v rozsahu v jakém se vzájemně kryjí a vzniklý rozdíl je možno případně vymáhat soudně.
Lze provést započtení proti výplatě?
Zvláštní situace nastává, když zaměstnanec dluží peníze zaměstnavateli, pro kterého pracuje. I na tento případ však lze aplikovat pravidla vzájemného započtení pohledávek. Jenže, co když zaměstnanec dluží stejně nebo ještě víc, než kolik dělá jeho výplata? To může zaměstnavatel zabavit úplně celou výplatu a vyplatit nulu? Naštěstí ne, zákoník práce a občanský soudní řád do jisté míry chrání zaměstnance a pro zaměstnavatele stanoví omezující pravidlo. To jasně určuje, že započtení proti pohledávce na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu nesmí být v plné výši. Zaměstnanci tak musí vždy zůstávat minimální částka na nezbytné životní náklady. Započtení pohledávky se tedy řídí stejnými podmínkami, jaká jsou stanovena pro exekuční srážky ze mzdy.
Exekuční srážky z příjmů
Aby mohl zaměstnavatel provést započtení své pohledávky vůči mzdě nebo platu zaměstnance, musí být nejprve stanoveno, zda se jedná o přednostní nebo nepřednostní pohledávku. Jestliže se jedná o pohledávku přednostní (škody na majetku firmy, přeplatek náhrad mzdy za dobu prvních 14 dnů pracovní neschopnosti, apod.), může zaměstnavatel k vyrovnání vzájemných závazků použít jen takovou částku, aby zaměstnanci zůstala minimální nezabavitelná částka plus jedna třetina zbytku čisté mzdy. Pokud jde o nepřednostní pohledávku, musí zaměstnavatel ponechat zaměstnanci opět nezabavitelné minimum a navíc dvě třetiny zbytku čisté mzdy.
Kolik vám musí zaměstnavatel ponechat?
Přestože výši nezabavitelného minima určují jasně daná pravidla platná pro všechny, konkrétní vyplacenou částku ovlivňuje řada dalších faktorů. Například záleží na tom, zda má zaměstnanec vůči někomu vyživovací povinnost (dětem, manželce). Jestliže nemá vůbec žádné závazky a jedná se o samostatnou osobu, pak výše nezabavitelné částky činí v současné době 6 225,33 Kč. Za každou vyživovanou osobu (nezletilé děti, studující zletilé děti, manžel nebo manželka) se minimální částka dále navyšuje o 1 556,33 Kč. Takže to v praxi znamená, že i když dlužíte zaměstnavateli nějaké peníze, nikdy vám nemůže sebrat celou výplatu. Pořád máte jistotu minimální nezabavitelné částky.
Daná omezení platí ale jenom pro mzdu
Výše uvedená omezení, která se týkají vzájemného započítávání pohledávek platí ale jenom pro mzdu. Jsou-li součástí vaší výplaty cestovní náhrady za pracovní cestu, odstupné, odměna za pracovní pohotovost či jiné zaměstnanecké benefity, může tyto položky zaměstnavatel započítat v plné výši bez omezení.
Vzájemné pohledávky mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem zanikají dnem, který byl sjednán v dohodě o započtení. Pokud nebyl okamžik zániku pohledávek dohodnut, při započtení učiněném námitkou závazky zanikají okamžikem, kdy se obě pohledávky setkaly. K setkání pohledávek dochází v den, v němž se poslední z nich stala splatnou.